Upraveno z publikace Milan Štourač, Marie José Labrousse: Německá doga

Chovná fena je základem každé chovatelské stanice, s rozmyslem vybraná prvotřídní chovná fena je klíčem k chovatelskému úspěchu. Smysl chovné feny pro úspěch chovu psů nemůže být vůbec doceněn! Zatím co na kvalitu chovného psa jsou kladeny vysoké nároky, jak o tom budeme hovořit v následující kapitole, majitelé fen se zpravidla spokojí se splněním minimálních požadavků na chovnost. Považuji za hrubou lehkomyslnost, klást na kvalitu feny nižší požadavky, než jaké jsou kladeny na kvalitu chovného psa. Používání druhořadé feny k chovu může být považováno za množení, nikoliv za kvalitní chovatelskou práci. Ale je nutné si uvědomit, že zkušený chovatel, skutečný profesionál, dokáže kvalitně využít ve své práci i druhořadé feny, druhořadé ve smyslu výstavních úspěchů, protože ty by měly stát v řadě požadavků až na posledním místě. Je pochopitelné, že nejenom s chovem,  ale i  množením se setkáváme vedle sebe i v těch nejrenomovanějších chovatelských stanicích. Pak můžeme zde vedle sebe koupit dvě naprosto rozdílná štěňata: štěně – miláčka, pro které Angličané používají termín „Pets“ a  špičkové štěně – se všemi předpoklady pro budoucí kariéru chovatelskou i výstavní, pro které používají termín „Schow Dogs“. Tito jedinci stojí často velmi mnoho peněz, i tak bývá na takováto štěňata  nutné čekat. Mnohdy bývá „pořadník“ velmi dlouhý, ale skutečný zájemce počká a za takovéto štěně zaplatí několikanásobně vyšší cenu , než-li se pohybuje průměr. Jak se pozná kvalitní chovná fena? Zcela jistě na jejím původu! To, co vám fena přinese v chovatelské práci nemůžete hledat pouze na jejím zevnějšku, ale v její genetické výbavě. Pro posouzení těchto hodnot je nutné se orientovat v rodokmenu každého jedince. Pro začátečníka je to velmi těžké, často zpravidla nemožné, protože v rodokmenech kromě výstavních hodnocení nenalézáme prakticky žádné chovatelské záznamy. Každý začínající zájemce o plemeno by si měl najít v plemeni odborníka, který mu může poradit, který nejenom že předky feny zná, ale umí také vyhodnotit přednosti a chyby. Tehdy může s dobrou pravděpodobností předpovědět, jak vámi vybraná budoucí chovná fena může jméno vaší chovatelské stanice pozvednout, nebo naopak poškodit… Myslím, že je dobré dát na solidní znaleckou radu, než se nechat při koupi kvalitní chovné feny  vést pouze a jenom výstavními výsledky. Je lidskou přirozeností, že i ten kdo plemeno chová jeden dva roky ví všechno velmi dobře a nejlépe. Lepším doporučením jsou výsledky vlastní chovatelské práce, není však dobré, pokud jsou stržena do jediného kritéria – úspěchů ve výstavním kruhu. Úkolem každého dobrého chovatele je chovat zdravé, inteligentní a hezké psy. Jako rozhodčí vím, že posouzení krásy je velmi problematické. Je nám dána jakási norma jak má vypadat chrup, jakou má mít srst barvu, jak má být nesen ocas. Nemohu už ale v kruhu posoudit, je-li fena schopna bezproblémového krytí, je-li schopna sama  porodit svá štěňata a zdárně je odchovat. A to je přece hlavní úkol feny! Fena, která není schopna páření či porodu je v přírodě odsouzena k zániku a s ní i její genetická výbava. Možnosti veterinární medicíny však mohou od inseminace, přes udržování gravidity až po porod císařským řezem, přivést na svět jedince, kteří by se jinak nenarodili. I proto, kupujete-li si budoucí matku svých štěňat, mělo by vás zajímat, zda nebyla porozena císařským řezem, a jestliže ano, tak proč. Bude jistě zajímavé zjistit i v rodokmenu kolik fen takto rodilo, ale nejenom feny jsou z tohoto hlediska důležité. Rovněž psi zde hrají roli v možném přenosu genetické informace pro slabost či absenci děložních stahů. Před koupí štěněte, potenciálně chovné feny, studujte rodokmeny, prohlížejte si jednotlivé vrhy, seznamujte se s odborníky. Zachovejte si chladnou hlavu  a odolejte pokušení při návštěvě prvního chovatele odnést si to krásné štěňátko. V tomto případě je vhodnější, převládne-li rozum nad srdcem. Chov psů vyžaduje čistou hlavu, rozumné plánování a zejména v začátcích často dobrou radu znalce. Při výběru chovné feny si dejte na stejnou úroveň fenotyp – tedy anatomické vlastnosti vybíraného jedince, a genotyp – tedy již výše zmíněnou genetickou výbavu. Genotyp posoudíte z předků, ale také sourozenců z vrhu a je-li to možné, při koupi starší feny, zejména z jejích potomků. Nechejte si poradit od nezávislého odborníka, ale vždy mějte na mysli onu hierarchii zdraví, inteligence a krása. Pro někoho bude ještě důležitá výkonnost jedince, i když obecně se na německou dogu zvláštní požadavky v tomto směru nekladou. Jestliže vás zajímá výkonnost jedince stavte i tuto před krásu.  Posuďte, jakou hierarchii vyznává zrovna vámi navštívený chovatel. Dobrý chovatel chová psy v první řadě, a pro německé dogy to platí dvojnásob, především pro jejich duši, neoddiskutovatelně pro fantastickou povahu, teprve potom pro výstavní soutěže. I proto si všímejte, jaký mají štěňata ke svému chovateli vztah. Zvláště při chovu v psincových podmínkách  nebo při chovu velkého počtu psů. Nesouhlasím s tradovanou tezí, že dobrý chovatel chová pouze jedno plemeno, ale dobrý chovatel všechny své chované psy miluje a oni jeho. Nechovají se bázlivě ani v přítomnosti cizích, jsou sebevědomí a ovladatelní. Vězte, že i povaha se částečně dědí, ale především ji štěně přebírá ze vzorce chování své matky. I to by mělo být pro každého zájemce o chovnou fenu důležité vodítko při výběru štěněte, kvalita nervového systému matky! Tělesná zralost a chovatelská zralost nejsou u psů identické, ostatně ani u lidí. Fena německé dogy potřebuje pro svůj tělesný vývoj více času než-li feny menších ras a proto by neměla být poprvé kryta před 18-24 měsícem stáří. Na to pamatuje i chovatelský řád, který umožňuje první krytí až v 18 měsících věku. V první řadě jde o ochranu feny! Je vědecky dokázáno, že s březostí se další tělesný vývoj feny protrahuje nebo dokonce se může zastavit, protože štěňata si z těla matky odebírají všechno co ke svému vývoji potřebují. Proti předčasnému připouštění feny mluví i její psychická nezralost, jejímž důsledkem může být absence některých mateřských reflexů. Rovněž není zcela ideální připouštět fenu ve dvou po sobě následujících říjích. To, že feny hárají dvakrát ročně je příznakem domestikace. Volně žijící psovité šelmy hárají pouze jedenkrát ročně. Tento interval je relativně častý i u primitivních plemen psů, naopak u některých fen především malých plemen, zjišťujeme říji třikrát i čtyřikrát ročně. Jestliže fena hárá pravidelně v půlročním intervalu je dobré především pro její zdraví připouštět ji vždy s vynecháním jednoho cyklu, nehárá-li pravidelně doporučuji z klinické praxe aby mezi dvěma vrhy uplynulo minimálně 10 měsíců. Podle řádů klubu chovatelů německých dog,  smí mít fena jeden vrh v kalendářním roce. V zemi původu při odchovávaných štěňatech do počtu 6 může mít vrh jednou ročně, při počtu 7 a 8 musí být mezi vrhy 10 měsíců a při počtu nad 8 štěňat musí být mezi vrhy 24 měsíců. Chovatelé, kteří chovají více fen vědí, že velmi často dochází k tzv. synchronizaci říje. Znamená to, že fena, která začne hárat první, rozhárá i feny ostatní, které jsou drženy spolu s ní, nebo v její blízkosti, aniž by jejich interval odpovídal záznamům, které si každý dobrý chovatel pečlivě vede. Pro zdraví feny je rovněž důležitá doba prvního připuštění. Je-li poprvé fena kryta až ve čtyřech letech, může mít při porodu vážné potíže. Můžeme tento stav přirovnat k ženě, která čeká své první dítě po čtyřicítce. Pro první vrh je ideální věk mezi 2 a 3 rokem. Setkal jsem se i s případem, kdy byla fena poprvé připouštěna v sedmi letech. Myslím, že pokud není kritický majitel feny, měl by být kritický majitel chovného psa a takovouto fenu nepřipouštět! Chovnost feny končí v 8 roce života. Tento věk odpovídá požadavku chovatelského řádu, ale především i biologickým možnostem feny, kdy zvláště naše plemeno přichází do opravdového stáří. Pokud je umožněno i po tomto věku fenu připustit, měl by si chovatel pečlivě zvážit zda očekávaný výsledek může být adekvátní tomu, jaké fyzické a duševní nároky jsou kladeny na fenu v březosti a při odchovu štěňat. Je nesporné, že nízké chovatelské využití feny má význam i pro prodloužení jejího života. S ukončením chovnosti feny je možné uvažovat o její kastraci. Nikoliv pouze v souvislosti s věkem, ale může se stát, že po prvním vrhu zjistíme, že je fena nositelkou některého z vážných dědičných onemocnění či defektů a proto se jako správný chovatel rozhodneme fenu do chovu dále nezařazovat!  Je dokázáno, že kastrované feny žijí déle, nemají na stáří problémy spojené s onemocněním dělohy, netrpí na falešnou březost a na novotvary mléčné žlázy. Těm se můžeme vyhnout při včasné kastraci, je prokázáno, že je-li fena kastrována před první říjí je vznik rakoviny mléčné žlázy prakticky vyloučený. Je-li fena vykastrována po druhém hárání, klesá riziko onemocnění mléčné žlázy stále ještě o 25 %.  Je pravdou, že kastrované feny mají větší apetit a s tím spojené nebezpečí  neúměrného ztloustnutí, je však věcí chovatele, aby „nepodlehnul“ a udržel krmnou dávku v rozumné míře spolu s přiměřenou pohybovou aktivitou feny. V důsledku chybějícího hormonu mohou kastrované feny trpět únikem moči. Je však možné tento problém velmi dobře řešit podáváním hormonu v tabletách, což je pro fenu daleko menší zátěž, než například pyometra – hnisavý zánět dělohy. Někdy se jako argument pro kastraci uvádí zklidnění kastrovaného jedince. U fen je však prokázáno, že pokud projevují agresivní chování , často se tyto projevy kastrací  naopak zesilují! Obecně je potřeba výhody a nevýhody zákroku individuálně pečlivě zvážit, nejlépe spolu s veterinárním lékařem. Měli bychom se zabývat i otázkou počtu chovných fen, nebo fen držených jedním majitelem. Mít společně více fen přináší větší problémy, nežli chovat spolu pár, tedy psa a fenu, nebo více psů. V případě sporů mezi psy nechává silnější jedinec podřízeného na pokoji, mezi fenami dochází k urputným bojům, které mohou končit i tragicky. Zde musí chovatel prokázat své znalosti z chování psa a hierarchie smečky, protože i sebemenší chyby v chování vůdce – chovatele, mohou znamenat značné problémy. Abychom problémy co nejvíce potlačily, měli bychom si vždy pořizovat feny s co největším věkovým rozdílem (celkem ideální se může ukazovat chov matky s dcerou), i tak ale musíme být ve svém chovatelském zařízení připraveni na situaci, že feny budou muset žít odděleně a stejně tak se jim budeme muset věnovat.  Snadněji se tato situace řeší v chovatelských stanicích než-li v prostorách dvoupokojového bytu.

Je-li chovná fena držena, především ve větších chovatelských stanicích, v kotcových podmínkách, je pro její chovatelské využití velmi vhodný, spíše bych trval na pojmu  nutný velmi těsný kontakt s chovatelem! Pro zdraví chovné feny je stejně tak důležitý pohyb. Není možné, aby svůj život trávila pouze v kotci, kam dostane dvakrát, někdy pouze jednou misku s krmením… Dobrá kondice, dobrý rozvoj dechového a cirkulačního aparátu nám mohou zajistit minimum komplikací při březosti a porodu. Spolu s kvalitní výživou a výborným kontaktem si můžeme zajistit všechny předpoklady k tomu, abychom odchovali kvalitní vrh, který nám bude dělat radost!

Pokud tedy půjde o vaši budoucí chovnou fenu buďte prosím kritičtí, vědomi si své odpovědnosti k plemeni a vybíraví, protože úspěch vaší chovatelské stanice spočívá na kvalitách vaší chovné feny.