Historie chovu dog v ČR

Rozhovor s čestným předsedou klubu, přítelem Ladislavem Langmajerem

Pane Langmajer, dovolte abych Vám ještě jednou poblahopřál ke jmenování čestným předsedou našeho klubu, ale zároveň se Vás dovolím zeptat, zda se necítíte touto, i když čestnou formou, přece jenom trošku „uklizen“, Alespoň tak to komentují někteří naši členové.

Děkuji za blahopřání, od Tebe je to zvlášť milé, vím že je to upřímné.Abych pravdu řekl, toto ocenění mne překvapilo. Beru to jako projev
uznání za ta léta zpět. Dovolím si využít této příležitosti a poděkovat vedení i členům klubu za projevenou spontánnost. Tedy nikoliv, necítím se „uklizen“, ale naopak poctěn!
Stáří se hlásí. Již delší dobu mám problémy s pohybovým ústrojím a vím sám, že bych se nemohl věnovat činnosti v plné míře, zvláště v posuzování. Tím se však nevzdávám a chci být nadále užitečným v práci pro klub a dogy.
Při té příležitosti velmi rád a s dobrými pocity vzpomínám na řadu dalších chovatelů a přátel dog – někteří již ani nežijí. Byli a jsou tou správnou avantgardou a každý z nich se svým způsobem zapsal do dějin klubu. Nechci na nikoho zapomenout, tak alespoň několik těch z mých začátků: Karel Měchurka, Mirek Skála, Čížek, Hodan, Dr. Zahrádka, Jana Vicherková, Mirek Sýkora, ing. Reiman, Věra Ivančulincová a mnoho dalších.

Můžete pro nás vzpomenout na svoje dogařské začátky, kdy jste si koupil první dogu a kdo Vás k tomuto plemeni inspiroval?

Já jsem byl s dogami sžitý již od mládí. Vyrůstal jsem na samotě u lesa, na usedlosti kde měli rodiče hospodářství, kde hlídač, dobrý pes, byl nutností. Na jedné straně dvora byla vždy doga, na druhé straně bernardýn nebo novofundland. Prostě velký pes. Součástí statku byl také višňovka. V době když se ovoce česalo a expedovalo, byl v sadě vždy jeden pes. Obyčejně to byla fena černé dogy. Jako děti jsme si tam hráli a ti starší mne jednou při hře na milou dogu posadili. Bylo to pro ni zřejmě překvapení a tak mne jeden její zub mírně poznamenal na uchu, Přesto jsme zůstali nadále kamarádi. Vyrůstal jsem mezi zvířaty, Otec byl velký koňař a také celkem dobrý „felčar“. Tehdejší metodou pouštění žilou zachránil hodně koní i hříbat. Maminka byla také nadšenou chovatelkou. Odtud zákonitě vzešel můj poměr ke všemu živému, V tomto jsem očekával dobu, kdy si budu moci pořídit vlastní chov a vlastní dogu především.
Moje první doga byla od přítele Jindráka z Kunratic. Byla z chovatelské stanice ze Švédských valů přítele Bendy. Byla to skvrnitá Ostra. Druhou mou dogou byla žíhaná Aga Odeon z chovu přítele Hodana. Ten mi byl také velmi nápomocen v mém zájmu a konání. Od Jiřího Blažka z ZOO v Liberci jsem si té době přivezl jednoho z našich nejlepších skvrnitých psů Durana z Palečníku, již šestiletého ostrého psa, kterého tamější policie odsoudila za kontakt s cikány k odstřelu. Zachránil jsem mu život a byli jsme pak velkými kamarády ještě čtyři roky.

Myslím, že řada našich dnešních členů neví, že jste měli s manželkou i úspěchy s jiným plemenem, proč právě pekinéz?

S již jmenovaným Duranem z Palečníku jsem intenzivně vystavoval a získal několik vítězství. Úspěšně mne v tom podporovala celá rodina, děti i manželka. Když jsem viděl její zájem, daroval jsem jí k vánocům černou fenku pekinéze Aimé Gai, a jezdila na výstavy spolu se mnou. Při výstavě v Praze v roce 1971 jsme si pořídili zlatého pejska Hobby z Černé cesty, z chovatelské stanice př. Hůji, od majitele př. Siřištěho. Psa velmi atraktivního se švýcarským původem.Byl úspěšný nejen na výstavách, ale i v chovu se jeho potomci výrazně prosadili, pro plemeno byl přínosem. V roce 1975 získal titul mezinárodního šampióna krásy.

Legendou však zůstane Váš Ike Velan, dlouho jediný, ale již pro vždy první světový vítěz u nás a z naší chovatelské stanice, byť z německých rodičů. Vzpomínáte ještě na pocity, které Vás zaplavily, přibližte prosím našim dnešním členům Ika.

K tomuto se musím rozpovídat trochu obšírněji a začít od počátku.
V roce 1973, když jsme byli s př. Hodanem a Měchurkou na světové výstavě v Dortmundu, byli jsme hosty známé chovatelské rodiny p. Carla von Heinhausem. Jejich dvě černé dogy, obě feny, Bony a Elche vom Bambihaus získaly v Budapešti v roce 1971 a ve Francii v roce 1974 tituly světový vítěz. Tedy v Dortmundu jsme dohodli výměnu štěněte čeré pekinézky pro paní domu za skvrnitou tříletou fenu Daisy vom Bambihaus, která mne interesovala. Pan Carl ji nechal pokrýt výborným psem Ivan von Furstenlager a při příležitosti výstavy v Brně mi ji osobně přivezl. Fena byla měsíc nakrytá a z tohoto spojení a úspěšného vrhu vzešel budoucí světový vítěz Ike Velan. Celý vrh byl zdařilý a úspěšný. Další skvrnitá fena Ika Velan byla vyvezena do Jugoslávie a velmi často vystavována na Západě se ziskem mnoha ocenění. Další potomek uvedeného spojení, opakovaného, Jago Velan, byl vyvezen na Kubu jako dar Ministerstva vnitra Fidelu Castrovi.
V roce 1976 jsme Ikeho vystavovali mimo jiné i na světové výstavě v Insbrucku, kde získal titul světový vítěz. Této výstavy se účastnila i početná výprava z Přeštic, Hodanovi, Krsovi a další. Bylo vystavováno celkem 210 dog. Do konečné soutěže v černých a skvrnitých nastoupilo pět jedinců. Mezi nimi též evropský vítěz z NSR Gauner vom Bambihaus rodiny Carlových a též náš Ike Velan. Posuzoval pan Nauer ze Švýcarska. Byli jsme radostní již z ocenění výborný.Konečné rozhodnutí posuzovatele znělo: Pro celkovou substanci, typ a pohyb i když ne zcela čistou základní barvu zadávám titul světový vítěz psu s číslem 227 -což byl náš Ike! Vašek Krs, který již tehdy měl více jak cent a stál vedle mne šel do výšky jak jsem jej radostí vyzvedl, manželka, která Ika předváděla, radostí plakala. Kdyby mi tehdy řekli, že se musím s Ikem vrátit domů pěšky bral bych! Vždyť to byla první doga v republice s tímto titulem to hřálo mile!

Dlouhou dobu a úspěšně jste vedl ve funkci předsedy náš klub, vidíte rozdíly mezi tehdejší a dnešní dobou a v čem?

Když na členské schůzi v Praze v roce 1977 zkolaboval náš předseda a dobrý přítel Karel Měchurka a vezl jsem jej do nemocnice na Bulovce, netušil jsem co mne čeká. Po úvaze jsem funkci předsedy přijal. V té době čítala členská základna asi poloviční současnou skutečnost. Klub byl solventní, reprezentován výkonným výborem se snahou uspět a dát klubu to nejlepší. Pracovalo se intenzívně na stálém zdokonalování organizace, legislativy a řízení -včetně sledování změn a požadavků na exteriér a sledování změn jednotlivých řádů v zemi původu, Tyto naše snahy někdy narážely na nepochopení. Jinak to však asi nejde. Byla vydána chovatelská příručka,později po vyprodání i její inovované druhé vydá.
Dřívější řízený chov jsme změnili na volný, i když ne zcela. Nese to sebou pro ty, kteří znají a dovedou si poradit a chtějí se prosadit více samostatností. Zkvalitňuje se tím i chov! Vím, že nový výbor má před sebou hodně práce. Je nutné působit a snažit se v duchu doby minulé o větší pospolitost, snažit se utlumit hroty řevnivostí a nepochopení. S pohledem do budoucností vracet se i do minulosti a věřit v úspěch.

Jsou známé Vaše dlouhodobé kontakty na zahraniční chovatele, především v Německu. Společně jsme spolu podepisovali žádost našeho klubu za přijetí do EU.DDC ještě v době předrevoluční.Jaká je historie těchto kontaktů?

Moje kontakty se zahraničím mi umožňovalo z části i moje zaměstnání i dlouhodobé členství v ústředním výboru svazu chovatelů a tím i účast na chovatelských akcích v zahraničí. Účastnil jsem se výstav i s drůbeží, např. v roce 1974 jsem získal ve Vídni na mezinárodní výstavě WIG 74 s mým kohoutkem plemene bílý wyandot vítěznou trofej.
Naše spolupráce s německými chovateli započala již v roce 1971 na světové výstavě v Budapešti. S př. Hodanem jsme se za účasti p. Carla kontaktovali s p. Noučem, předsedou DDC. Na světové výstavě v Dortmundu v roce 1973 jsme se kontaktovali spolu s př. Měchurkou a Hodanem s nestorem posuzovatelů v NSR panem Danielsem a dalšími.
I dnes navštěvujeme všechny klubové výstavy DDC. Všichni naši mezinárodní posuzovatelé se zúčastňují školení mezinárodních rozhodčích v NSR.
Osobně jsem od roku 1972 členem DDC v NSR. Taktéž přítel Hodan, který se stal členem již dříve. V roce 1974 jsem byl osobně poctěn klubem DDC oceněním za spolupráci mezi kluby „Ehrenkunde“ se zlatým špendlíkem – čehož si velice cením. Svých kontaktů ve prospěch nejen vlastní, ale i našeho klubu.Dnes, kdy je náš klub již členem DDC, musíme být velmi aktivní ve prospěch plemene. Myslím,že vzájemné propojení se kladně projeví především v budoucnosti. Již to, že nám bylo svěřeno pořádání výstavy Eu.DDC 99 nás zavazuje.

Jste znám rovněž jako dlouholetý posuzovatel našeho plemene, od kterého roku dogy posuzujete a jaké je v kruhu Vaše krédo, kterým se při posuzování řídíte?

Drůbež jsem posuzoval od roku 1956. Dogy bezmála dvacet let.Posuzovat dogy jsem měl v úmyslu již dříve, toto plemeno mám rád a chtěl jsem mu být prospěšný i tímto způsobem, chtěl jsem přispět rovněž k výchově chovatelů a vystavovatelů, Je někdy nedůstojné, až trapné, jak někteří přistupují k přípravě a úpravě psů na výstavu. Někdy je to nedostatkem informací, někdy je to nedbalost až lajdáctví, které poškozuje jejich psy. Snažím se tedy při hodnocení psa vystavovatele upozornit co dělá špatně, jak by měl postupovat při úpravě a předvádění, Posuzuji výhradně hlasitě a veřejně, tím se poučuje vystavovatel i divák. Při posuzování vycházím vždy z typu a celkového vzhledu. Doga má impozantní vzhled, je to prostě monument! Důležitá je celková kompaktnost. Výchozí je hlava. Doga bez hlavy není doga! Důležité je úhlení končetin a tím i pohyb, barva naposled.

Proč jste si nerozšířil aprobaci i na jiná plemena, jak je to dnes v módě?

Již jsem předeslal v našem rozhovoru, že jsem šel posuzovat dogy s vědomím nemožnosti absolvovat bezpočet výstav z titulu mého náročného zaměstnání. Vždy jsem říkal, že chci pomáhat chovu a nikdy jiné plemeno chovat nebudu. Myslím si a jsem o tom hluboce přesvědčen, že vnímavý chovatel, který chová své plemeno několik let, je učenlivý, má oči i cit, snad i šestý smysl, je kritický sám k sobě, ví o svém plemeni více než posuzovatel, který dotyčné plemeno nikdy nechoval.

Co soudíte o vztahu k doze, o její povaze?

Mám za to, že láska a poměr ke zvířeti je věc prvořadá. To musí mít v sobě každý chovatel již od dětství. Říká se, že kdo má rád zvířata je nebo zpravidla bývá dobrým člověkem. Zvířata jsou ve větší míře vnímavá, zvláště některá. Psi ano – dogy zvláště! Jsou inteligentní a kdo z chovatelů dog byl výcvikář u některého pracovního plemene mi musí dát za pravdu. S jinými plemeny se musí stále opakovat, doga si pamatuje. Doga je mírná je měkká v povaze. Ví se o ní, že miluje děti. Potrestat dítě v její přítomnosti je nemožné. Postaví se tak,aby trestající neměl k dítěti přístup. Doga má pro toho kdo jí rozumí srdce na dlani.

Co byste chtěl dnešním dogařům sdělit závěrem?

Chtěl bych říct, a to hlavně těm novým, které mezi nás rádi vítáme, aby vydrželi. Chtěl bych je upozornit, že přichází za mnohem příznivějších podmínek, než za jakých jsme provozovali chov ještě v době nedávné. Dnes jsou jiné a daleko příznivější podmínky. Přišla válka, pak doba ne zrovna pro chovatele příznivá, ne zrovna příznivá všeobecně. Nebylo krmení, nebyly pomůcky, nebyly umožněny výjezdy do ciziny, krytí v zahraničí, dovoz ani výměna zvířat. Byly to tvrdé podmínky, chybělo mnoho věcí, ale hlavně chyběl styk a kontakt se světem. Dnes je téměř v každém větším městě několik firem s krmením a chovatelskými pomůckami, Jezdí za námi i po výstavách. Každý může vycestovat kam chce, pokud na to pochopitelně má. Naše dogy v současnosti můžeme bez studu porovnávat s dogami v zahraničí. Vím, že mnohdy svou úrovní i oceněním nám ostudu nedělají, Nebude na škodu, když si připomeneme ty, kteří v zájmu dogy našli cestu i v době omezených možností a dovezli ze zahraničí jedince, kteří pak bezprostředně a podstatně ovlivnili další vývoj a kvalitu našich dog.

Děkuji Vám za rozhovor. Milan Štourač

Karel Měchurka -chov. stanice Bohemia Podlipan:
skvrnitý pes Tally-Ho v. Fasaneneck
skvrnitá fena Tai- Tai v. Fasaneneck
žlutý pes Jasso v. Kuerenberg

Josef Hodan -chov. stanice Odeon:
žlutý pes Hoss v. Bad Rappenau

Ladislav Langmajer – chov. stanice Velan:
skvrnitá fena Daisy v. Bambihaus
skvrnitá fena Ypsy v.d. Hochwiesen
černá fena Raya v. Holstentor
černý pes Vaun v. Beelen
skvrnitý pes Xero Imperial
skvrnitý pes Hassan v. Munsterland

Josef Krs -chov. stanice z Nové Cianky:
žlutý pes Glamour v.d. Alten Domstadt Regensburg
žlutý pes Condor v.d. Ofnethohle

Lubomír Kvasnička -chov. stanice z Města kata Mydláře:
žíhaná fena Mascha v. Hospodar

Milan Štourač -chov. stanice Bonoda:
žlutá fena Amandine des T erres de la Rairie
žlutá fena Honneur des T erres de la Rairie

Táňa Měřínská -chov. stanice Bessen:
modrá fena Netty v.Schlehhecke

Pavel Váňa:
žlutý pes Peer v. Beelen